Sprostá story

8. srpna 2008 v 12:30 | Barb |  Život je legrační
Taky u Vás včera bylo tak nádherně, že jste nevěřili těm zvěstem o noční bouřce a kroupách?
Teda ne že bych nechala ty okýnka v autě otevřený prostě proto, že jsem nevěřila předpovědím. To já spíš zapomněla. A tak se v půl čtvrtý ráno moje tělo na posteli zničehonic prudce posadilo a zařvalo "DOPRDELE!".

Kuba vyskočil, okamžitě si začal navlíkat něco teplého na sebe a už běžel po schodech dolu a ven. Pak zas nahoru "kde máš klíče?" "no dole na botníku, kde asi!?" zas běžel dolu, pak zas nahoru "tam nejsou!" to já už sedim na záchodě, mozek už úplně vzhůru a nechci se přiznat "ale musej tam bejt!" chudák rozespalej fakt ještě jednou běžel dolu, podívat se jestli je nepřehlídnul a zas se vrátil "ti řikám, že tam nejsou". Čekal až se vyčůrám, vyhrabu klíče z kabelky, která byla kousek od postele a znova běžel dolu, konečně pomocí čudlíku na elektriku zavřít okýnka a auto zamknout.
Trvalo to celý ani ne 5 minut, ale vzbudilo nás to tak, že jsme se tomu pak ještě půl hodiny chechtali. Kdyby vždycky stačilo jediné slovo aby si lidi dokonale rozuměli ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jája Jája | 16. září 2008 v 21:06 | Reagovat

Jo tak jedno slovo umí divy....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama