Jak se vdává táta; vol.°2

4. září 2008 v 14:00 | Barb |  Prostě pohoda
Kdysi dávno, přinejmenším před deseti lety, můj táta začínal plánovat dům. Jeden z architektů odůvodnil svůj předimenzovaný projekt slovy "Pane, vy nejste obyčejný člověk!" Sice se rozešli, ale ten architekt měl pravdu. A tak i svatba byla neobyčejná.

Varhaníka jsme s Kubou vyzvedli a přetransportovali do kostela dle plánu. Pak nastalo čekání. Přemýšlela jsem o tom, co tohle je za svatbu? Svědková podle všeho dorazila jako poslední. Za celý dopoledne se neukázal fotograf! A vůbec, jak se všechno tajilo! Nikdo například nevěděl, kde mají hostinu...
Pak se najednou v zatáčce objevilo to krásně nazdobené auto (další nestandart : řídil ženich a nevěsta seděla vedle něj vepředu) a vrušení opět narostlo. Všichni vyskákali z aut a jali se potřásat si navzájem rukama. Nevěsta čekala jaksepatří. Ale nebyla to obyčejná nevěsta, vypadala v těch slunečních brýlích docela jako nějaká sexbomba ;) Pak se objevil pan farář "uvnitř je vše připraveno". Tak šel táta tu bombu vysvobodit z auta a všichni kolemjdoucí nesvatebčani se najednou nenápadně zastavili a šeptali si a usmívali se. Nejlepší ovšem byly malinkaté holčičky na dětském hřišti opodál. Ty přestaly v tom co dělaly a běžely se naprosto neskrývaně podívat. A zíraly s otevřenýma pusama :). Pak táta předal nevěstu jejímu tatínkovi a spěchal za mnou aby se znovu zeptal "tak opravdu mě odvedeš?" "Ano." "Tak tady máš kytičku." Dostala jsem růže a už jsme se řadili do špalíru.
Obřad začal klasickou melodií a já kráčela s tátou až úplně dopředu. Zastavili jsme se a za námi se všichni ostatní rozestoupili aby mohla přijít nevěsta. Když dorazila, moje úloha skončila. Pan farář četl z evangelia, cosi o domech na písku a na skále, jak jeden v bouři vydrží a druhý ne. Ačkoliv to jsou stejné domy, záleží na základech, tedy na tom, co není vidět... Přišlo mi to hezké a ani jsem nedoufala, že si to takhle zapamatuju, no vida! Pak slibovali, prstýnky měnili, pusu si dali, svědci se podepisovali, zahrála Ave Maria, pan farář jim ještě popřál a už odcházeli ven. My za nimi a zvony zvonily jako o život!
Babička gratulovala až uronila slzu, ale všichni ostatní balancovali na hraně mezi vážností a lumpárnama. Pan farář to rozseknul "Teď mi Vážení novomanželé laskavě doneste ty občanky co jste zapomněli!" naoko se mračil, ale jinak se evidentně usmíval. Pak se fotilo a čekalo. Markéta (sestra nevěsty) se všech ptala "máš rejži!?" Nikdo neměl, já zapomněla, tak všem sypala do pěstiček Lagris a každýmu zvlášť zopakovala, že nevěsta rejži výslovně zakázala, takže o to víc toho po ní mrskneme :) Dyť je to pro štěstí!
S Kubou jsme pak zase odvezli varhaníka do Prahy a sraz byl v Mnichovicích u Markéty na zahradě. Tam jsme se dověděli následující program. Novomanželé jdou do Mnichovického kostela na mši, která není povinná. Kdo nepůjde má zatím odpočívat tady na zahradě, pak se pojede na hostinu.
Vrátili se zhruba za hodinu i s panem farářem. Naskákali jsme zase do aut a vyrazili. Zachvilku jsme všichni kroužili po nějakém náměstí, až přiběhl tlustý chlápek v zástěře a začal organizovat parking. Pěkně nás vyřadoval vedle sebe, přivítal se s tátou a Magdou a my ostatní jen nechápavě následovali jejich směru.
Občerstvení U Koryta, hlásala vývěska. Barem jsme prošli do místnosti které vévodil obrovský krbo-gril. Plápolal tam oheň a nahříval se kámen. Táta zorganizoval zasedací pořádek a zatímco se roznášel aperitiv, ujal se slova a pronesl přípitek můj novej děda. Poté si vzal slovo táta a začal vysvětlovat že jsme tady hlavně proto, že všichni milujeme maso a vůbec né proto, aby se rozbíjel talíř, novomanželé byli svazováni ubrusem anebo se unášela nevěsta!
V zápětí se přiřítil pán v zástěře a zahromoval "Teď pokecejte jó, sežerte tohle (ukazoval na mísy plné uzeného), a já se vás pak postupně zeptám co si dáte. Jasný!?". Tak jsme udělali jak řekl a zachvíli už kolem nás tancoval s dotazem zda to bude panenka, roštěnka, kotleta, krkovička, kuře nebo biftek. Vůbec se s námi nemazlil, byly to regulérně 300 a často i více gramové porce. Mezi funěním jsme všichni povídali a smáli se jeden druhému, jak nám ta dobrota dává zabrat.
Později přišla řada na svatební dort. Obsluha dovalila Magdin vlastnoručně vyráběný medovník a ta vykřikovala, že se všem co objeví skořápky předem omlouvá. Jen co začala krájet, pustili se noví příbuzní do táty, že vůbec nepomáhá! Ten v mžiku vyskočil a popadnul Madgu za boky, že prý aby si byla jistá a nakrájela to rovně.
Míla Vilímek (manžel Markéty zvaný ViliMc) zpucnul medovník mezi prvními, odněkud vykouzlil svojí harmoniku a začal hrát. Všichni zpívali, podávali návrhy na další píseň, pili a hodovali. Pazi a strejda Jan se hecovali tak dlouho, až si objednali nášup. Pazi dostal biftek, který pán opepřil slovy "ať se jdou Američani se svýma hamburgrama vys..." a pan farář jen koulel očima a přemýšlel, jestli by nás raději něměl už opustit. A když opravdu odešel, začal ViliMc hrát teprve ty opravdický harmonikářský hitovky. Hospodskej v tu ránu ožil, sám už měl něco upito, a tak porát chodil sem a tam, rozhazoval rukama, juchal a zpíval Mílovi do ouška, k veselí nás všech. Později se začalo tančit a před půlnocí si ti blázni poručili půlkilovej tatarák.

Jak bych to vyprávění nejlépe zakončila? Byla to opravdu neobyčejná svatba. Taková, jak se patří na neobyčejné lidi a neobyčejné okolnosti. Byla to především rodinná záležitost. Jsem teď opravdu moc ráda, že jsme s Magdou nakonec našly společnou řeč, protože to ještě donedávna hodně skřípalo, hlavně mojí vinou. O to více jsem vnímala tátovy i její znovu a znovu opakující se díky, úsměvy a významné pohledy ;) Když jsme se pozdě v noci vrátili do Sibřiny, předala mi svojí svatební kytici.
PS: Mám teď nové nevlastní prarodiče, tetu Markétu se strejdou Mílou a jejich prcek je můj bratranec! ;) A celé album je tady.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka* Jirka* | 4. září 2008 v 23:13 | Reagovat

Hezky :) tak ono to bylo opravdu přímo k oltáři, a ne jen obrazně :-) takhle nějak si vybavuju pohodovou svatbu, při které se nic nehrotí, ani nepodceňuje a hlavně kde se lidi baví tím nejpřirozenějším způsobem. S tím slovem "neobyčejný" se dá jenom souhlasit. A taky mi konečně doteklo, co že to máte s T. společnýho :-)

2 Barb Barb | 5. září 2008 v 8:55 | Reagovat

A co že to máme s T. společnýho? Mně to totiž zrovna teď nedotéká :)

3 Jirka* Jirka* | 5. září 2008 v 11:25 | Reagovat

no... v tom případě si možná budu muset na seznam trapasů připsat další zářez - vy nejste sestry?

4 Jája Jája | E-mail | Web | 5. září 2008 v 11:48 | Reagovat

Každá správná svatba má být neobyčejná!!!

A nevěsta, to je teda baba! (jakože skládám poklonu :) )

5 Barb Barb | 5. září 2008 v 15:54 | Reagovat

Jirko* tohle není trapas. Byly doby, kdy jsme s Ješ-těrkou byly tázány zda jsme sestry docela často. Jeden obzvlášť zvídavý pán se dokonce ptal po dvojčatech ;) Ale nejsme. Pouze shoda jmen mé opravdické sestry a naší oblíbené blogerky.

Jájo, to máš recht! ;)

6 jes-terka jes-terka | Web | 7. září 2008 v 8:53 | Reagovat

Barb, mám radost hlavně za ten konec článku, však víš... :) A ta kytka - ať to splní! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama